Velikonoce jsou vnímány jako křesťanský svátek oslavující vzkříšení Ježíše Krista – to je klasická učebnicová odpověď, kterou dostanete na dotaz „Co se slaví o Velikonocích“. Když se ale na tyto svátky podíváme zblízka, zjistíme, že stejně jako spousta jiných svátků (například dušičky), vychází spíše z daleko dřívějších pohanských zvyků a tradic. Zajímá vás více? Pojďme se podívat na velikonoční tradice a trochu si je probrat.
Obsah
Kdy se slaví Velikonoce?
Na rozdíl od Vánoc, které mají své stabilní datum, se u Velikonoc musíme každým rokem v kalendáři ujistit, kdy vlastně jsou. Proč tomu tak je?
Hlavní roli zde hraje měsíc, přesněji jeho lunární fáze. Velikonoční neděle je totiž vždy první nedělí po prvním jarním úplňku. Pokud by ale náhodou vyšel úplněk přímo na neděli, tak by Velikonoční neděle byla až další týden.
Tím pádem by se tyto svátky měly odehrávat vždy mezi 22. březnem až 25. dubnem.
Pokud by Vás zajímalo, odkdy toto pravidlo platí, tak pro vás máme odpověď. V roce 325 to stanovil První nikajský koncil.
Velikonoce jako oslava jara
Právě výše uvedené pravidlo, které spojuje Velikonoce s prvním jarním úplňkem, napovídá, že jsou Velikonoce velmi spojené s přírodou a ročním obdobím, tedy přesněji s jarem.
Velikonoce a velikonoční tradice jsou často vykládány ve spojený s křesťanstvím, stačí ale trochu zapátrat a zjistíte, že tradice, které mají vyjadřovat křesťanské hodnoty, se vlastně vztahují k daleko dřívějším pohanským tradicím.
V tomto pojetí jde především o oslavu jara a nového života. Stačí se zamyslet nad tím, co jsou typické symboly Velikonoc? Zajíčci, vajíčka… vždyť to vše je nově začínající život!
Vejce jako takové je klasickým symbolem života a je spojeno také s plodností. Stejně tak byl i zajíc chápán jako velice plodné zvíře. Navíc je to zvíře, které je zasvěcené germánské bohyni jara – Ostaře. Jelikož se německy řeknou Velikonoce „Ostern“ a anglicky „Easter“, je zřejmé, že tento název vychází spíše z pohanských kořenů, než těch křesťanských.
Dalším typickým zvířetem je beránek. U nás se především peče v troubě sladká varianta, v některých zemích (viz níže) se jí především jehněčí maso. I beránek nebo jehňátko je mláďátko, opět se tedy opakuje vazba na nově začínající život.
S životem a životní silou je spojeno také koledování, kdy si koledníci pletou pomlázky – název vychází pravděpodobně ze slova „pomladit“, navíc se na pomlázku používají mladé čerstvé pruty, srze které by do děvčat mělo proudit zdraví, pružnost a životní síla.
Všechny tyto motivy se hojně objevují jako velikonoční dekorace. Ty sice můžeme nalézt snad ve všech obchodech, pokud ale máte tvořivé duše a šikovné ruce, případně chcete tvořit s dětmi, pak pro vás máme návody na vlastní velikonoční dekorace.
Velikonoce jako křesťanský svátek
Český název „Velikonoce“ vychází z označení „Velká noc“, která je spojená se vzkříšením Ježíše Krista. Český název tedy vychází spíše z křesťanství.
Velikonoce a velikonoční tradice nejsou jen o neděli a pondělku, svátek zahrnuje daleko více dní. Jistě jste se již setkali s některými „barevnými“ označeními dnů. Celému období se říká Svatý nebo Pašijový týden. Jednotlivé dny nesou označení:
- Květná neděle
- Modré nebo žluté pondělí
- Šedivé úterý
- Škaredá středa
- Zelený čtvrtek
- Velký pátek
- Bílá sobota
- Boží hod Velikonoční (Velikonoční neděle)
- Velikonoční pondělí
Nejznámější z velikonočních tradic, které jsou spojené s těmito dny, je samozřejmě pondělí koledování. Možná jste již ale slyšeli o „odlétání zvonů do Říma“. Tato tradice se pojí se zeleným čtvrtkem, kdy po modlitbě Sláva na výsostech Bohu údajně odlétají všechny zvony do Říma pro požehnání. Tím pádem zde nemá co zvonit, a proto nastupovali mladíci s řehtačkami, což mělo po dobu velikonočních svátků chybějící zvony nahrazovat.
Hlavní křesťanský význam Velikonoc je samozřejmě spojen s ukřižováním Ježíše Krista. To vychází na Velký pátek. Neděle je pak spojená se zmrtvýchvstáním. Tento den je tradičně veselý, je plný dobrého jídla a slavnostního oblečení, které by mělo být ideálně nové.
Některé z velikonočních tradic jsme již výše připsali spíše k pohanským zvykům. K těm patří v podstatě i koledování s pomlázkou. Existuje ale také vysvětlení, že koledování a mrskání žen navazuje také na odhánění žen od Kristovy hrobky.
Obvyklou velikonoční dekorací jsou také kočičky, tedy přesněji větvičky z vrby jívy. Ty mají symbolizovat palmové ratolesti, kterými byl Ježíš Kristus vítán při příchodu do Jeruzaléma. Běžně se s nimi o Květné neděli chodilo do kostela, aby byly posvěceny. Takové větvičky pak měly dle pověr chránit úrodu a zvířata na statku.
Velikonoční tradice
Zdá se, že velikonoční tradice se netěší takovému zájmu, jako ty velikonoční. Rok co rok ubývá koledníků a časy, kdy se o velikonočním pondělí mladí kluci vydávali ve skupinkách za děvčaty, jsou ve velkých městech již dávno pryč. Naštěstí ale velikonoční tradice stále přebývají v menších městečkách a hlavně ve vesnicích. Pojďme se aspoň ve zkratce podívat, jaké tradice se s tímto svátkem pojí.
Barvení a zdobení vajíček
Tato velikonoční tradice patří stále mezi oblíbené. Techniky zdobení a barvení se za staletí rozhodně posunuly, přesto ale snad v každé domácnosti, která slaví Velikonoce, nalezneme různě nazdobená vajíčka.
Pracovalo se především s vyfouknutými nebo natvrdo uvařenými vajíčky. Kdysi byly kraslice opravdu umělecká díla, zdobená především voskem. Opět se nejvíce využívaly motivy připomínající jaro, především květinky, lístky a podobné motivy. Velmi náročnou, ale krásnou metodou, je vyřezávání kraslic. Tyto dvě metody lze také spojit.
V dnešní době se používá mnoho metod zdobení vajíček. Blíže se některým metodám věnujeme v článku o nejen přírodním barvení vajíček. Barvit můžete pomocí potravinářských barviv, batikováním, ale také pomocí přírodních materiálů (cibulové slupky, špenát, řepa,…) i za pomocí různých bylinek nebo slámy.
K chemickým způsobům patří třeba barvení pomocí laku na nehty nebo pěny na holení.
Vajíčka lze také omotávat různými materiály, třeba drátky, lýkovým provázkem, krajkami či barevnými bavlnkami.
V moderních domácnostech se již nehledání na barevnou symboliku vajíček a často se od tradičních jarních barev upouští.
K čemu se barvená vajíčka používala si můžete přečíst níže v části o koledování.
Pletení pomlázky
Pletení pomlázky je jedno z mála svátečních tvoření, které patří výhradně mužům. Ti si totiž tradičně splétali vlastní pomlázku (karabáč), kterým šlehaly ženy. V dnešní době je pomlázka na konci automaticky ozdobena mašlí, dříve ale mašle na pomlázky vázaly právě vymrskaná děvčata a barvy mašlí měly svůj význam.
Sice je cítit, že koledníků na Velikonoce ubývá, stále se ale uvádí, že koledovat chodí až dvě třetiny Čechů. Pomlázky lze samozřejmě koupit z přírodních nebo umělých materiálů, fajnšmekři se ale stále pouštějí do vlastní výroby z různého počtu proutků, což se můžete naučit i vy v našem článku věnovanému právě vlastnímu pletení pomlázky.
Již jsme zde zmínili pojem pomlázka i karabáč. V Česku se ale můžeme setkat s mnoha dalšími označeními, třeba tatar, metla, pamihoda nebo dynovačka. Pojem pomlázka jsme již výše vysvětlovali slovem „pomladit“, k čemuž je údajně celá koledovací akce určená – tedy k omlazení dívek, které z proutků mají získat sílu.
Koledování, šmigrust, šlahačka, mrskačka, oblévačka
Pokud budete Angličanovi, Lotyšovi, Američanovi, Španělovi nebo jakémukoli jinému cizinci popisovat, jak u nás probíhá pondělí koledování, bude na vás koukat s pusou dokořán. Tato tradice, které se holky mnohdy po celý rok děsí, je totiž typická jen pro Česko a Slovensko.
Princip je přitom jednoduchý (a pro děvčata mnohdy nespravedlivý). Muži obcházejí své blízké a rodiny, aby prostřednictvím pomlázky JEMNĚ vyšupali (vymrskali) ženy. Jak jsme již psali dříve, pomlázka z mladého proutí by ženám měla předat mladost, sílu a pružnost.
Při této činnosti někteří zvládnout odříkat tradiční básničky – Hody hody, doprovody,… atd. Na mnoha místech se tato tradice pojí také s oblévačkou, kdy jsou ženy také pokropeny trochou vody, „aby neuschly“. Někde se používají parfémy, někteří nadšenci nepoužívají pouze pár kapek vody, ale mnohdy celé kýble nebo vany.
Tato těžká práce mužů a mladíků si zaslouží odměnu – koledu. Od žen tedy dostávají čokoládová vajíčka či zajíčky, starší koledníci, kteří neřídí, také něco hřejivého tekutého.
Jak to bylo dříve?
V dřívějších dobách měla tato velikonoční tradice trochu jinou podobu. Koledovat chodili mladíci většinou za děvčaty, která se jim líbila. Dívky pak koledníkům dávaly barvená vajíčka nebo vázaly stužky na jejich pomlázky. Velký význam zde měly barvy. Pokud dívka nějakému mladíkovi dala červené vajíčko nebo stužku, byl to jasný signál, že k němu chová velké sympatie. Důležité bylo, aby bylo vajíčko plné, tedy vařené natvrdo – prázdná, tedy vyfouknutá vajíčka, se váží spíše k pozdější době, kdy se na tuto symboliku již tolik nedbalo.
Můžete se také dočíst, že dutá vajíčka byla symbolem prázdnoty a smrti a byly spojeny s Moranou, tedy se smrtkou.
Tradiční velikonoční jídlo
Boží hod velikonoční, připadající na neděli, byl tradičně dnem velkého hodování a dobrého jídla. Do dneška se připravuje Velikonoční nádivka, které se také říká Hlavička, Svítek nebo Sekanice. Jako ozdoba za okno a nebo sladká dobrota se připravuje velikonoční beránek, připravovaný ve speciální formě, a nebo velikonoční mazanec, který se tradičně připravovat již v sobotu, aby se mohl v neděli zanést na posvěcení. Recepty na všechny tyto velikonoční klasiky jsme také zpracovali v samostatném článku s velikonočními recepty, kde naleznete i vegetariánskou variantu hlavičky.
Chtěli bychom zde zmínit také šoudry nebo také šoldry. Těžko říci, kde všude po Česku se toto velikonoční jídlo připravuje. U nás v Moravskoslezském kraji k Velikonocím rozhodně patří 🙂 Jde o párky s uzeninou, které se balí do slaného kynutého těsta.
Jak slaví Velikonoce v zahraničí?
Jak jsme již zmiňovali, mrskání žen si „užíváme“ pouze v Česku s na Slovensku. V zahraničí se tyto svátky slaví jinak.
V Německu nebo Americe mají z Velikonoc radost všechny děti nezávisle na pohlaví. Rodiče ukryjí během sobotního večera (dětí věří, že to dělá velikonoční zajíček), čokoládová vajíčka různě po bytě či zahradě a děti tráví nedělní ráno jejich hledáním. Této činnosti se říká „Easter egg hunt“, tedy „velikonoční lov vajíček“. V posledních letech se začíná tento lov objevovati u nás v Česku.
Řekové patří k silně věřícím národům, jejich slavení Velikonoc má tedy stále silnou tradici. Údajně prý v rodinách dochází k vajíčkovým válkám, kdy po sobě házejí doma i na ulici vajíčka. Během bílé soboty je po odeznění poledních zvonů nebezpečné vyjít na ulici, protože Řekové vyhazují hliněné amfory nebo džbány z oken do ulic. Tato akce trvá asi 20 minut, poté se vše uklidí a začíná slavnostní průvod. Protože je Řecko rozdělené také na několika ostrovech, tradice se v jednotlivých oblastech liší.
V Norsku se rozvinula velmi zvláštní velikonoční tradice, která rozhodně nevychází ani z pohanských, ani křesťanských pohnutek. O Velikonocích se tradičně řeší vraždy. Tak, jak se u nás vysílají pohádky, tak v Norsku hrají různé kriminální příběhy, noviny se věnují detektivním zápletkám a vychází také spousta krimi knížek.
Jak vypadá slavení Velikonoc u vás? Které tradice dodržujete? A které pojmy používáte? Pletete pomlázky nebo karabáče? Pečete Hlavičku nebo Sekanici? Chodí kluci na šmigrust nebo mrskačku? Podělte se s námi v komentářích!